Učebnice je náš celoživotní společník

Asi každý člověk si dokáže ještě živě vybavit své první školní učebnice. Tou úplně první bývá zpravidla slabikář. Slabikář bývá pro děti prvním kontaktem s literaturou vůbec, a proto je to kontakt velice důležitý, protože ovlivní pohled jedince na knihy, po celý zbytek jeho života. Z tohoto důvodu bývá této, na první pohled jednoduché, banální a primitivní knížečce, věnována taková pozornost pedagogů. Při tvorbě slabikářů bývá kladen důraz na odborné zpracování jak po stránce pedagogické, tak po té výtvarné, ilustrátorské. Jistě i vy si ještě dnes vybavíte písmeno B v podobě buclaté babičky. Jde o stejný systém zapamatovávání si nových informací pomocí vizualizace, s kterým přišel Komenský, jak jsme vzpomněli již v úvodní části v našem pojednání o historii učebnice. Jak školní dítě stárne, učebnice se stávají stále tlustšími a obsáhlejšími. Ty tam jsou první nesmělé krůčky se slabikováním, začíná opravdový boj s probíranou látkou. U dětí vyšších tříd základní školy bývá pozorován nezřídka více či méně skrytý odpor ke studiu, jehož obětí se stávají právě učebnice, které to zpravidla odnesou takzvanými oslími rohy, nebo jinou úhonou. Středoškolák je ke své učebnici již o něco pozornější, jelikož si uvědomuje její hodnotu, a to jak finanční,tak tu vzdělávací. Učebnice patří ke knihám, které putují od jednoho člověka ke druhému tak, jako žádné jiné. Nebít tohoto řětězce předávání si učebnic, co by si počaly všechny ty antikvariáty, jejichž sortiment tvoří někdy i ze sedmdesáti procent vysloužilé, ale stále ještě dobře použitelné svazky nabité informacemi. Málokterou učebnici si žáček ponechá, ale učiní-li tak, při každém pohledu na ni se mu vybaví ta krásná školní léta.